Dcera má ve školce už od "maláče" (malé třídy) kamarádku - Magdalénku, Majdu nebo také velkou Majdu, máme ještě jednu kamarádku malou Majdu:-) Jsou silná dvojka, navštěvují se, vyrábějí si dárky... Majda miluje hrochy a tak jednou na mě prosebně kouká "vyšijete mi hrocha?"
Jak zpívá Janek Ledecký -
sliby se maj plnit o vánocích, a tak v prosinci došlo i na něj.
Společně s Aničkou jsme na internetu hledaly vhodnou výšivku a našly jsme, ale co s ní? Večer, těsně před usnutím, byl nápad tady (mimochodem, taky míváte v tu dobu nejlepší nápady? Já nejčastěji šiju, občas v hlavě kombinuju látky...). Vzpomněla jsem si na látku, kterou už mám pár let a myslela jsem, že ji už nevyužiju. Červená látka s bílými hrochy.
A pak už to bylo snadné a polštářek pro Majdu byl během jednoho odpoledne hotový.
Zapínání na zip.
Slíbený bonus
Dcera mi pak povídá: "Majda až bude dospělá, bude pracovat v ZOO u hrochů."
Já: "A Ty už taky víš, co budeš jednou dělat?"
A: "Jo, já budu taky pracovat v ZOO s Majdou."
Já: "Taky u hrochů?"
A: "Ne, na parkovišti."
Po chvilce.
A: "Mami, a musím někde pracovat?"
Já: "To bys neměla na nic penízky"
A: "No, tak do práce bude chodit taťka a já budu s Tebou doma až budeš v důchodu."
Já: "Náš taťka?"
A: "Nééé, ten, kterého si pak vezmu. Mě už unavuje to každodenní chození do školky." Pauza. "A mami, může k nám přijít Kryštof a Honzík, ať si vyberete koho si mám vzít?"